24.01.2014 18:00
Kde: Žamberk
Kdy? 24.1. od 18 hod
Start: mší svatou v kostele
Bude to supr! Přijd se vzdělat, pobavit a být s kamarády a Bohem.
VeMlad ŽAMBERK 24.1.
Žamberecký vikariát mívá v lednu VeMlady na sněhu, ale jelikož situace se s sněhem nebyla úplně příznivá, tak jsem na rychlo udělali VeMlad v hlavním městě našeho vikariátu v Žamberku. Vypuklo to v 18 hodin mší svatou, kde jsme se již pomalu seznamovali s tématem. A to téma díky tomu, že rok 2014 je rokem povolání, tak bylo "povolání". Po večeři a tradičním violončelovým koncertu jsme měli hosta večera a to místního pana faráře veleváženého otce Oldu Kučeru. Vyprávěl nám svědectví, úžasné historky a taky odpovídal na naše všetečné dotazy ohledně jeho zajímavého a lukrativního povolání. Poté jsme si vyzkoušeli pantomimickou soutěžní hru o povolání a vžívali se do porodních asistentek, přes kominíky až po dělníky v jadarné elektrálně ;-) Jelikož když se řekne POVOLÁNÍ, tak si hlavně představíme laické životní poslání jako práci. Tedy jsme opět zajeli na hlubinu a byly svědectví našich starších mládežníků, co už pracují, jak se k tomu dostali, proč zrovna tutu práci, jaký je jejich typický den atd. Bylo to neskutečně obohacující, zvláště pro mladší mládež, která třeba neví zda jít tou či onou cestou. Měli jsme tam automechanika, zemědělce, logistika, skladníka, biomedicínského inženýra, konzervatoristu a hlavně skladníka a řidiče ještěrky! Už bylo deset večer a tak jsme to zakončili sdílením a zamyšlením a nádhernou modlitbou (pro zájemce je k dispozici v sekci "co bylo..." na webu https://mladezzamberk.webnode.cz/kalendar-akci/). Děkuji za přečtění o našem VeMladu a přijeďte na další, který bude na téma "Povolání no.2" 21.1.2014 v Letohradě.
Co NEznamená povolání (Kodet)
Co neznamená
„Osobní povolání“
Když se řekne osobní povolání, co se nám vybaví? Většinou si lidé představí, že „ten dělá to a ten zas tohle“, jak se zpívá v jedné písničce. Prostě každý děláme něco, takže každý máme nějaké povolání. Jiná představa se vynoří, když se slovo povolání vysloví v církvi: Ten je kněz, ten je řeholník, takže oni mají povolání, zatímco tenhle je laik, takže žádné povolání nemá. To je ale velký omyl! Osobní povolání se týká každého člověka, ať věřícího nebo nevěřícího. Jde o jedinečný a naprosto neopakovatelný vztah Boha ke každému z nás. Bůh si nás totiž každého vyvolil ještě před založením světa. Na tento vztah pak člověk svým osobitým a jedinečným způsobem odpovídá.
Osobní povolání je vztah
mezi Bohem a člověkem
Osobní povolání je zcela konkrétní každodenní žitý vztah mezi Bohem a člověkem. Nejde tedy jen o prvotní moment, kdy člověk Boží volání zaslechne. Povolání trvá po celý život, každý jednotlivý den. Je proto potřeba naslouchat hlasu lásky svého Boha každý den a odpovídat na něj ve všech situacích svého života.
Boží povolání je
Boží láska k nám
Pro člověka je důležité žít v Božím volání stále, protože Bůh nás nikdy nepřestal volat a nepřestal k nám různě promlouvat. Postupně se učíme vnímat a odpovídat na Boží doteky, na jeho slovo. Hledáme jeho tvář i způsob, jakým chce on, abychom byli slovem Božím pro tento svět. Hledáme, jak chce on žít svou přítomnost v našem životě, jak se máme stát právě my darem Božím pro druhé.
Žití v Božím volání utváří naši nejhlubší podstatu, naši identitu. P. Cantalamessa to výstižně vyjádřil, když řekl, že člověk není člověkem jenom tím, že se narodí, protože se rodí i spousta jiných tvorů… Člověk je člověkem v hlubším slova smyslu právě tím, že je volán Bohem. Žít vědomě v Božím volání, ve vztahu s Kristem je proto podstatou našeho života. Jinak bychom totiž jen živořili a žili jako nějací živočichové. Od rána do večera bychom pobíhali, vydávali nějaké zvuky, občas něco snědli, pak si odpočinuli a zase běželi někam dál… Povolání je něco, co je z Boží strany stálé a trvalé, každodenní a věrné. Je to vlastně jeho osobní láska k nám, která netrpí žádnými výpadky.
K čemu nás Bůh zve, k čemu nás povolává, (jestli si vzpomenou na nějakou pasáž z Bible atd.)?
Co obnáší naše povolání být dcerou, přítelkyní, křesťanem, studentem,…?
Co nám Bůh přislíbil, jak nám pomáhá plnit naše úkoly/povolání?
Na odlehčení: Čím chtějí být za práci?
Na závěr přečíst jako „sranda povzbuzení“ „Může Bůh povolat i mě“ a pomodlit.
Může Bůh použít i mě?
Existuje mnoho důvodů, proč by mě Bůh neměl povolat.
Neměj však obavy. Jsi v dobré společnosti:
Mojžíš koktal.
Davidovi nepadlo brnění.
Marek byl zamítnut Pavlem.
Timotej měl žaludeční vředy.
Ozeášova žena byla prostitutka.
Jediným vzděláním Amose byla škola v prořezávání fíkovníku.
Jákob byl lhář.
David měl milostné pletky.
Šalomoun byl velmi bohatý.
Ježíš byl velmi chudý.
Abrahám byl příliš starý.
David byl příliš mladý.
Petr měl obavy ze smrti.
Lazar byl mrtvý.
Jan byl na sebe příliš přísný.
Noemi byla vdova.
Pavel byl vrah
stejně jako Mojžíš.
Jonáš utíkal před Bohem.
Miriam, sestra Mojžíšova byla drbna.
Gedeon a Tomáš pochybovali.
Jeremiáš dělal ze sebe šaška,
měl deprese a sebevražedné úvahy.
Eliáš trpěl syndromem vyhoření.
Jan Křtitel byl křikloun a buřič.
Marta byla příliš starostlivá.
Marie mohla být líná.
Samson měl dlouhé vlasy.
Noe byl opilý.
Umíš si představit, jak Mojžíš rychle vzplanul?
A co teprve Pavel či Petr?
Ale Bůh nevyžaduje přijímací pohovor.
On nenajímá a nepropouští jako většina zaměstnavatelů,
protože On je mnohem více náš Otec než náš Zaměstnavatel.
On se nedívá na finanční zisky a ztráty.
On není předpojatý, stranický.
On neposuzuje.
On není nepřející.
On nehledí na poslední módu.
On není halasný.
On není hluchý k našemu pláči.
On není slepý k našim potřebám.
Bůh nám dává své dary zadarmo, nakolik se mu otevřeme.
Mohli bychom dělat nádherné věci pro nádherné lidi,
a přesto nebýt… To je nádherné!
Satan říká: „Nemáš žádné zásluhy!“
Ježíš říká: „O co jde, já mám!“
Satan se dívá zpět a vidí naše chyby.
Bůh se dívá zpět a vidí kříž.
